Válec plynové vzpěry („silná“ část plynové vzpěry) je naplněn dusíkem. Dusík je pod vysokým tlakem. Čím vyšší je tento tlak, tím vyšší je síla, kterou se vysouvá pístnice („slabá“ část plynové vzpěry) z válce. Aby bylo zajištěno, že dusík nebude unikat při pohybech pístnice, prochází pístnice na konci válce těsněním, které těsně přiléhá k pístnici. Kromě dusíku je ve válci ještě trochu oleje. Olej zajišťuje dodatečné tlumení předtím, než pístnice dosáhne svých koncových poloh (zcela „zasunuto“ nebo „vysunuto“). Tento olej má však ještě další úkol. Zajišťuje, aby těsnění zůstávalo měkké a poddajné, a aby bylo zajištěno optimální utěsnění pístnice, a aby vysouvání a zasouvání pístnice probíhalo s minimálním třením (mazání). Poloha plynové vzpěry je například jiná u otevřeného víka a jiná u zavřeného víka.
Na zadních dveřích motorového vozidla se poloha namontované plynové vzpěry téměř obrátí. Proto je nutné plynovou vzpěru umístit tak, aby olej nacházející se v pouzdru při běžných provozních polohách plynové vzpěry („otevřená“ poloha nebo „zavřená“ poloha) sám natékal k těsnění.
